Jak vypadá psychoterapie?
Psychoterapie je záměrné ovlivňování a proces sociální interakce, napomáhání harmonickému rozvoji osobnosti. Jde o léčebné působení psychologickými prostředky. Mezi ně patří slova, rozhovor, neverbální chování, podněcování emocí, vytvoření terapeutického vztahu, sugesce, učení, vztahy, práce se sny a další. Záleží na kvalifikaci terapeuta.
Psychoterapie má odstranit nebo zmírnit potíže a podle možnosti i odstranit jejich příčiny. Má vést k obnovení zdraví, k poznání a omezení sebezničujícího chování, k účinnému zvládání problémů, konfliktů a životních úkolů. Má pomáhat pacientům změnit prožívání ve směru lepšího přizpůsobení životním úkolům a situacím.
Je to cílevědomé působení na duševní procesy, funkce a stavy, na osobnost a její vztahy, na poruchy a na činitele, které poruchy vyvolávají. Působením na psychiku postupně ovlivňuje celý organismus člověka.
Terapie má vést k pocitům sebeuplatnění a seberealizace, k uskutečnění vlastních možností a k naplňování životního smyslu, k pocitu vyrovnanosti a spokojenosti.
V průběhu terapie dochází ke změnám v prožívání a chování pacienta. Zažívá procesy získání naděje a odvahy, sebeprojevování, sebeexplorace, získání náhledu, konfrontace s problémy, zpětné vazby, zkoušení a nácvik nového chování, získává nové informace a učí se chybějícím sociálním dovednostem.
Průběh psychoterapie se liší podle povahy problému, kvůli kterému pacient psychoterapii vyhledal, a podle způsobu práce psychoterapeuta. Na základních parametrech terapie se domlouváme při prvním setkání. Jde především o čas a délku setkání, způsoby rušení sezení, definice problému a případně i cíle, kam má terapie směřovat. Někdy je ale docela obtížné dopředu odhadnout, jaké postupy či formy psychologické práce povedou k uzdravení či vyřešení problému.
Existuje několik forem psychoterapie – individuální, skupinová, párová a rodinná. Individuální psychoterapie je nejrozšířenější, klient má terapeuta sám pro sebe a pro porozumění svým problémům a léčbu potíží má pro sebe celý čas sezení. Zejména při dlouhodobější spolupráci může terapeut svého pacienta dobře poznat, a to využít při společném hledání cesty ven z potíží pacienta.
Skupinová psychoterapie je také velmi rozšířenou formou pomoci, a to zejména tam, kde se problémy týkají hlavně mezilidských vztahů. O terapeuta a čas se pacient dělí s ostatními členy skupiny, ale má velkou příležitost něco se dozvědět o sobě a naučit se něco nového od ostatních. Skupinovou terapii v současnosti v naší ordinaci nenabízíme.
Párová a rodinná terapie jsou dnes velmi oblíbené přístupy. U párové formy pracuje psychoterapeut s partnerským párem, u rodinné formy pak s celou rodinou na řešení problému.
Při nabídce konkrétní formy psychoterapie se nerozhodujeme pouze podle toho, jaká je nejefektivnější pro řešení určitého typu problému, ale také podle povahy klienta a jeho připravenosti. Většinou lze různé formy při léčbě kombinovat nebo je měnit podle fáze terapie.
Důvodů k návštěvě psychologa či psychoterapeuta je celá řada, uvádíme zde některé z nich:
* chcete řešit problémy v mezilidských vztazích nebo problémy v partnerství
* nacházíte se v životní krizi (osobní, vztahové, pracovní)
* trpíte úzkostmi a strachem z nejrůznějších situací, a to Vás omezuje v běžném životě
* míváte špatné nálady bez objektivních důvodů
* připadá Vám, že život nemá smysl
* ztrácíte vůli plnit své povinnosti
* jste sami sobě protivní, nemáte se rádi, máte nízké sebevědomí
* máte konflikty s druhými lidmi, berete si všechno moc osobně, jste vztahovačný/á
* jste bezdůvodně žárlivý/á a velmi Vám to kazí vztah, o který stojíte
* potřebujete se vyrovnat s Vaší minulostí
* máte chuť se rozvíjet, lépe se poznat
Pokud odborník vystudoval psychologii a ne medicínu, nepředepisuje žádné léky, to je vždy výsada lékaře. Když k nám tedy přijdete kvůli nespavosti a my vám místo prášků na spaní nabídneme rozhovor o vašich starostech a relaxační techniky.
Dobrý psycholog také nenabízí „zázraky do tří dnů nebo rovnou hned“. Existují samozřejmě jednorázová poradenství, kdy pacient přichází např. s jasnou otázkou na určitý výchovný postup u svých dětí. I v tomto případě je možné domluvit více sezení, pozvat děti, druhého partnera, ale i jedno setkání může splnit svůj účel. Pokud ale pacient již delší dobu trpí psychickými problémy nebo se jedná o vztahovou krizi, je k úspěšné spolupráci potřeba dostatečný čas
Psycholog také během spolupráce nenavazuje s pacientem osobní vztah. Myslíme tím, že psycholog netráví s klientem čas mimo domluvená sezení v ambulanci (existují jistě výjimky např. při terapeutických pobytech nebo tréningu v terénu). Při dlouhodobější psychoterapii dochází k blízkému vztahu, ve kterém pacient sděluje důvěrné informace a intimní zážitky a terapeut má pro pacienta porozumění. Ale právě pro zachování bezpečí na obou stranách je třeba, aby se tento pracovní (léčebný) vztah odehrával pouze a výhradně v prostředí pracoviště psychologa či psychoterapeuta, nikoliv v kavárně, na procházkách atd.
Postupy, které člověk uplatňuje sám na sobě nebo činnost svépomocných skupin, které nebyly zřízeny psychoterapeutem, se za psychoterapii nepovažují, i když mohou mít úzdravný efekt.